Dnešní moderní svět se mimo jiné vyznačuje stále se zvyšující korektností a rovnoprávností. Je v takovém prostředí myšlenka uzavřené části světa pro určitou skupinu lidí vůbec akceptovatelná, natož proveditelná?
Svatá hora Athos, Chalkidiki
Svatá hora Athos, mnišská republika Athos nebo pouze Athos. Pod všemi označeními se skrývá jeden ze tří poloostrovů řeckého Chalkidiki, který je přístupný pouze mužům.
Již více než 1 000 let je vstup na zdejší území ženám a dětem zakázán. Pravidla jsou natolik přísná, že zde nesmí pobývat ani zvířata ženského pohlaví. Výjimku mají pouze kočky a divoká zvěř, kterou lze kontrolovat stěží.
I přes striktní omezení se několika ženám podařilo na ostrov dostat. Po jedné odvážné návštěvě, kdy se žena přestrojila za muže, byla tato pravidla dokonce uzákoněna. Při nepovoleném vstupu riskujete odnětí svobody až na 12 měsíců.
Kolem poloostrova se pořádají výletní plavby a lidé pozorují dění na pevnině dalekohledy. Lodě se mohou přiblížit k pevnině maximálně na 500 metrů.
Ale ani samotní muži nemají návštěvu poloostrova s dvaceti mužskými kláštery jistou. Pro vstup na pevninu musí dostat zvláštní povolení, o které je nutné zažádat s několikaměsíčním předstihem a s nejistým výsledkem.
Denní počet návštěvníků poloostrova je omezen na 100 místních a 10 cizinců. Řekové dodávají, že pro cizince bez známosti místních je opravdu velmi obtížné povolení dostat. Komu se ale poštěstí, nejčastěji dostane povolení na 2 až 4 dny.
Během návštěvy ostrova se lze ubytovat každou noc v jiném klášteře. Na těchto místech budete hosty, proto nemusíte platit za nocleh ani jídlo. Nicméně i toto je nutné zařídit s předstihem. Dodržení zvyklostí, mezi které patří například vhodné oblečení nebo respektování denního rozvrhu, je samozřejmostí. Ovšem stále je potřeba pamatovat na to, že Athos není dovolenková oblast, ale poutní místo.
Herbertstraße, Hamburk, Německo
Ulice ve městě Hamburk je dlouhá asi 60 metrů. Hezký údaj, ale o dost zajímavější je fakt, že se jedná o poslední uzavřenou ulici plnou nevěstinců široko daleko. Jde o mladší sestru zkušenější De Wallen v Amsterdamu, kterou všichni známe pod spojením „čtvrť červených luceren“.
Uzavření ulice spočívá v kovových bariérách na jejím konci, přes které počestní kolemjdoucí nevidí nespoutaný noční život, jenž se na druhé straně barikády bezpochyby odehrává.
Herbertstraße je nejkratší ulicí v městské čtvrti St. Pauli.
Od roku 1974 značky na začátku ulice naznačují, že v této lokalitě nejsou děti ani ženy vítány. Každá žena má právo sdělení ignorovat, ale musí se připravit na sprchu nelichotivých pohledů a urážek od místních provozovatelek nejstaršího řemesla.
Kromě chlazeného piva a sexu je Herbertstraße v Hamburku pracovní příležitostí pro 250 žen, ale ani tento údaj feministické aktivistky z organizace FEMEN nepřesvědčil. V roce 2019, na Mezinárodní den žen, aktivistky odstranily kovové barikády, samozřejmě polonahé. Skupina se tak postavila proti sexuálnímu vykořisťování žen, obchodu s lidmi, sexuálnímu násilí a faktu, že zde nejsou ženy vítány.
Mount Ōmine, Japonsko
Posvátná hora Ōmine, středobod víry shugendō, se nachází v prefektuře Nara. Shugendō se skládá hned z několika náboženství, včetně šintoismu a buddhismu. A právě v šintoismu, jediném náboženství založeném v Japonsku, nalezneme tradici zakazující vstup na posvátná místa nečistým jedincům. Mezi znaky nečistoty patří také krevní nečistota žen, která byla způsobena menstruací nebo porodem.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Jiné posvátné hory měly přitom odlišné tradice, například rozdělení podle ročních období. V praxi to znamenalo, že jeden čas mohli horu zdolat jen muži, v jiný čas pouze ženy.
U nejposvátnějšího chrámu víry shugendō najdeme nápis, který zakazuje vstup ženám hned ve dvou jazycích – japonsky a anglicky. Aktivistky z řad feminismu tento zákaz každoročně hrdě porušují, ale k žádnému postihu nikdy nedošlo. Pokaždé, když žena vstoupí na posvátnou půdu, ji místní pouze vyzvou k respektování jejich víry a tradic.
Chrám Sabarimala, Indie
Jedno z nejpopulárnějších hinduistických poutních míst na světě, které každý rok navštíví desítky milionů lidí. Podle tradice právě zde sídlí božství naištika-brahmačárí, které žije v celibátu a za žádných okolností nesmí přijít do kontaktu s ženou ve věku od 10 do 50 let.
V hinduismu jsou menstruující ženy považovány za nečisté a nesmějí se účastnit náboženských rituálů. Zatímco ostatní hinduistické chrámy povolují ženám vstup v době, kdy nekrvácejí, chrám Sabarimala byl nekompromisní. A minulý čas nebyl použit náhodou.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
V roce 2018 byl tento zákaz soudy zrušen. Stovky let dlouhá tradice tak padla, alespoň právně.
Soudní proces odstartoval vlnu demonstrací a nepokojů. Tisíce mužů byly zatčeny, když ženám nadále bránily ve vstupu na posvátnou půdu.
Zlom přišel až v roce 2019, kdy v časných ranních hodinách a za doprovodu policie dvě ženy vstoupily na do té doby pro ženy zapovězené území. Po jejich návštěvě byl chrám na hodinu uzavřen a očištěn. A vypukly další nepokoje.
I na základě této události spojily své síly miliony žen a v jihoindickém státě Kérala vytvořily lidský řetěz dlouhý 620 kilometrů. Tímto obdivuhodným aktem byla vyjádřena podpora rovnoprávnosti obou pohlaví.
Komentáře k článku