Dnes se společně vydáme prozkoumávat některá z nespočtu zajímavých míst Železných hor. Podíváme se na dva hrady, které to mají takříkajíc „za sebou“. To jim ale na kouzle neubírá. Ba naopak, dodává jim to na zajímavé a mystické atmosféře. Co že se tu vlastně v minulosti stalo? Proč jsou nyní z hradů pouze trosky?

Ano, bavíme se o zříceninách hradů Lichnice a Ohebu. Tyto zříceniny patří mezi mé opravdu oblíbené. Ne, nevyžívám se v ničení a borcení. Hrady jsou v blízkosti mého bydliště (kousek pod Ohebem mám dokonce chatu), a tak je mohu často navštěvovat. Což také dělám.

Expedice Lichnice

První cíl našeho výletu je Lichnice. Nejlépe uděláte, pokud nejdříve dorazíte do Třemošnice, tedy města, které leží v údolí pod hradem. Můžete se sem dostat prakticky jakkoliv – vlakem, autobusem, autem, na motorce, pokud máte sportovního ducha, tak na kole, koloběžce, kolečkových bruslích, skateboardu atd. Způsobů je opravdu mnoho. Jediné, co bych Třemošnici trochu vytkl, je fakt, že zde chybí přistávací plocha pro helikoptéru. Takže pokud jste bohatí, zkuste jinou variantu. Odtud se vydáme Hedvičiným údolím až nahoru k hradu. Na něj se můžete dostat dvěma způsoby. Buď uhnete hned na začátku Hedvičina údolí strmým kopcem nahoru nebo se vydáte přímo údolím. Půjdete sice o něco dál a nevyhnete se cestě po silnici, ale (ač to z následujícího odstavce úplně nevypadá) údolí stojí za to si prohlédnout.

Hedvičino údolí

Šok!

Pokud čekáte, že hned od začátku uslyšíte cvrlikat cvrčky, datlovat datly, pozpěvovat ptáčky a tak dále, přijde mírné vystřízlivění, které později přejde v mírný šok. Stezka, po které jdete, se totiž ukáže jako silnice. Tato silnice vede na parkoviště. Toto parkoviště patří ke Kovolisu Hedvikov, což je továrna. Továrna uprostřed lesa? Kdo to vymyslel? Pozadí stavby na tomto místě neznám, nicméně faktem zůstává, že „fabrika“ zde působí vyloženě jako pěst na oko. Inu, nezačali jsme úplně pozitivně, tak honem rychle dál, ať si vylepšíme pocity a můžeme se kochat!

Krásy krajiny

Když za sebou tedy necháme ten obrovský, depresivní a nevzhledný kolos a přesuneme se dál, zažíváme už mnohem lepší pocity. Silnice se mění v lesní cestu a kouř a výpary nahradí stromy a skály. Podél cesty se line celým údolím Zlatý potok, zpomalovaný několika jezy. Odtud už je okolí velice fotogenické, a proto doporučuji vzít si s sebou fotoaparát nebo minimálně mobilní telefon (s fotoaparátem). Příjemnou a nikoliv moc dlouhou procházku zakončujeme u silnice ve vesnici Starý Dvůr, odkud je to už na Lichnici co by kamenem dohodil. To ale nedoporučuji dělat. Mohl by pak nějaký kámen ze zbytků hradu spadnout na vás.

Lichnice 1

Žižkův dub a Dívčí kámen

Roku 1648 se král Ferdinand III. rozhodl hrad Lichnice zbořit z důvodu jeho špatného strategického postavení. Tolik k historii. Dnes již trosky hradu slouží spíše jen k různým kulturním akcím a hlavně jako místo s krásným výhledem na okolní krajinu. Můžeme odtud vidět čáslavsko, část Železných hor nebo třeba okolí Třemošnice. V roce 2017 se zde dokonce začíná stavět rozhledna, takže výhled bude daleko větší a šiřší. V malé vesničce Podhradí, ve které se hrad Lichnice nachází, můžeme najít další dvě turistická lákadla. Prvním z nich je Žižkův dub, který je vysoký 18 metrů a je starý přibližně 600-800 let. Svým obvodem patří mezi 5 nejmohutnějších dubů v České republice. Další zajímavou akvizicí je turistická vyhlídka Dívčí kámen. A pokud budete v letních dnech potřebovat osvěžit, můžete se zajet nebo zajít vykoupat do nepříliš vzdáleného Lovětínského rybníka.

Expedice Oheb

Nyní se přesuneme zhruba o 9 kilometrů dál k sečské přehradě. Zde se v létě sluní mnoho ryb, které můžete krmit, nikoliv chytat. Na druhé straně barikády (rozuměj hráze) je k vidění řeka Chrudimka. Tato strana je mimochodem i poměrně hojně vyhledávána sebevrahy. Poté, co nakrmíte kapříky a podivíte se, jak někdo mohl skočit z takové výšky, budete muset ujít část cesty po silnici. Ale to je naposled. Slibuji. Na prvním možném místě se vydejte do lesa a odtud už po modré turistické trase. Věřte, nemůžete to minout. Oheb se nachází poměrně vysoko a tudíž budete muset opět stoupat, ale za odměnu vás čeká krásný výhled na sečskou přehradu. Na skalistých vrších se před vámi otevře krásné panorama. Co vás na první pohled zaujme je ostrůvek, posazený doprostřed přehrady. Já osobně jsem tento výjev nazval „levnější verze Meandru Vltavy u Solenic“. Příznivci krajinářské fotografie štěstím zaplesají.

Ostrůvek uprostřed přehrady

Ještě, že ho zbourali!

A to ještě nejsme v ruinách hradu! I když už jsou na dohled. Po zřícených částech hradu se můžete pohybovat na vlastní nebezpečí, jak se vám zachce. Záleží na vás, zda se chcete jen procházet na pěšinkách a cestičkách a libovat si ve výhledu nebo zda zapojíte i trochu toho horolezeckého ducha. Jak se tak procházíte troskami hradu, trochu sobecky a škodolibě si říkáte, jak je vlastně hezké, že ho zničili. Nemusíte platit nic za vstup. Nemusíte se pohybovat ve vyznačených zónách. Nemusíte si dávat pozor, abyste náhodou nestoupli na koberec. Však to znáte. Toto místo má svoje kouzlo právě ve své zachované podobě. Na konci cesty vás ještě může čekat menší výstup na skálu, ze které je krásný pohled na velkou část přehrady Seč (mimo jiné i na hráz nebo ostrůvek z druhé strany).

Oheb

Odpočinek

Výlet na oba hrady se dá zvládnout v pohodě za jeden den i na kole. Vlastně něco podobného přímo doporučuji. Prohlídka samotných míst vám zas tak velkou část dne nezabere, pokud nebudete chtít podorobně zkoumat okolí. Po cestě se nachází spousta hostinců, restaurací a hotelů, zmrzlinářských stánků, kde se dá kupříkladu zchladit hrdlo. Ať už se bavíme o Podhradí (Lichnice), chatařské oblasti Ústupky (Oheb) nebo destinacích na půli cesty – Kraskov, Seč. Ale co vám budu povídat. Vyražte a sami uvidíte!