Na Kubu jsme jeli s Janou (manželka) vlastně náhodou. Na podzim jsme měli před dokončením dům a nutně jsme potřebovali odpočinek. Sledovali jsme zájezdy na Kapverdy a chtěli jsme ho koupit na poslední chvíli. Čtyři dny před odletem se k našemu překvapení zájezdy vyprodaly. Našli jsme však velmi zajímavou nabídku na zájezd na Kubu s odletem za dva dny. Neváhali jsme a zájezd jsme koupili. Byla to sice honička, ale do odletu se nám podařilo všechno zabalit. Dokonce jsme si stihli vyřídit voličské průkazy, abychom mohli v Havaně volit do PSČR.

Letěli jsme čtrnáct dní před koncem období dešťů. Díky tomu bylo letadlo i samotné letovisko poloprázdné. Nejsme plážoví povaleči, takže jsme si hned po ubytování ve Varaderu zamluvili auto a motorku, abychom mohli ostrov svobody prozkoumat. První den jsme se věnovali ochutnávání místního jídla a hlavně místního rumu.

Zapůjčení auta

V pátek, v první den předčasných voleb, nám zvoní budík v 6:00. Vstáváme propocení a obličeje máme pomačkané, moc se nám nechce z postele, ale musíme jít do půjčovny pro auto a vyrazit na dlouhou cestu do Havany. Byrokracie je tady hrozná a nám trvá víc jak hodinu, než se nám podaří auto vyzvednout. Nakonec nás ještě školí, jak auto ovládat. Na Kubě moc aut nejezdí a málokdo ho má. Proto je tady takové vstupní školení zvykem. Když jsem zřízenci v půjčovně řekl, že mám najeto víc jak 700 tisíc kilometrů, jen kroutil hlavou, popřál šťastnou cestu a nechal nás jet.

Vozový park

Pozor na mapy

Naše auto je malé, nepohodlné a vyrobené v Číně. Hned po výjezdu z naší turistické oblasti se nestačíme divit. Na silnici převažují ameriky z padesátých let a auta z produkce bývalého sovětského svazu. Čím dál jsme od Varadera, tím jsou silnice užší, aut je méně a začínají se objevovat povozy tažené koňmi. Přibývají cyklisté a jezdci na všech možných tříkolkách, které jsou vyrobené z toho, co dům dal. Docela bloudíme, protože mapa neodpovídá skutečnosti. Je to pozůstatek vojenského nařízení, které mapy pro turisty schválně zkresluje, aby je USA nemohli použít při invazi.

Cestou k Havaně jedeme podél staré železniční trati, která se zdá opuštěná. Jednotlivá nádraží a sklady už se rozpadají, někde chybí i střechy. Najednou se v polích s cukrovou třtinou objeví roztopená parní lokomotiva, která je připravená vyrazit na trať. U obsluhy lokomotivy zjišťujeme, že se trať používá k dopravě lidí, kteří pracují na polích, a převozu tabáku a třtiny do Havany.

Havana

Po několika hodinách dojíždíme do Havany. Je to krásné velké město, které se postupně ve vlhkém prostředí rozpadá. Denně spadnou v průměru dva domy, peníze na opravy nejsou. Parkujeme auto před kubánským Kapitolem, který je zrovna zavřený, a jdeme pěšky do naší ambasády. Cestou je ZOO se vstupným půl dolaru, neváháme a jdeme dovnitř. Naše představa je taková, že se podíváme na zvířata, najíme se a zajdeme si na záchod. Realita je však jiná. Stánky a záchody jsou zdemolované a zavřené, v ZOO živoří pár zvířat. Pohled je to depresivní, takže raději utíkáme. Po pár minutách nacházíme ambasádu a jdeme volit. Pak se ještě jdeme podívat na nejstarší katedrálu ve městě, kterou zde vybudovali Španělé.

Místní tajná policie

Celou cestu nás sleduje místní tajná policie, jejich auta se poznají dle zatmavených oken. Nenápadní jsou stejně jako v americkém filmu. Stále nějaké takové auto jede za námi a čas od času se vystřídá za jiné, to, jak projíždíme jednotlivé rajony. Cestou zpátky do hotelu nás zastihne bouřka, během krátké chvíle se po silnicích řine půl metru vody a nám trochu teče do auta. Jak rychle průtrž mračen přišla, tak i odešla a my se dostáváme pozdě večer do hotelu.

Zátoka Sviní a potápění

Následující den jedeme skrz ostrov ke karibskému moři a k zátoce sviní. Cestou kolem zátoky sviní míjíme obrovské kříže, které značí místa, kde padli Castrovi vojáci, kteří zde bránili invazi. U pobřeží Karibiku se nacházejí polorozpadlé hotely, do kterých jezdí na dovolenou místní. Zajíždíme do jednoho z nich, dáváme si drink, a jdeme na místní pláž. Místňáci se hodně u břehu potápí. Beru šnorchl a jdu pod vodu za nimi. Pod hladinou jsou železniční vagony obrostlé korály a je to tam plné ryb a dalších živočichů. Při zpáteční cestě si s Janou uvědomujeme, že cestovat ne příliš dobrým autem, po bohem zapomenuté zemi, nás neuvěřitelně baví. A vznikají zde první nápady k projektu Škoda 100 na cestách.

Další dny jezdíme na motorce po okolí našeho letoviska, díky motorce se dostáváme k místňákům ještě blíž. Poznáváme, jak jsou veselí a bezprostřední. Zvou nás domů na jídlo a rum. I když jsou chudí a nemají v domech ani okna, neustále se smějí, tančí a zpívají. Na Kubě je zakázaný internet a místní neví, jak to chodí jinde. Propaganda v místních novinách je přesvědčuje, jak jsou na tom dobře a jak plní plán pětiletky na 110 %.

Nebojte se

Kubu jsme si zamilovali, a ještě tam chceme jet. Pokud se tam chystáte, doporučuji půjčit auto nebo motorku a projet Kubu křížem krážem. Je neuvěřitelně krásná, zanedbaná a lidé jsou skvělí. Rozhodně nezůstaňte jen v hotelu na pláži. Tam toho mnoho neuvidíte. Neobávejte se vyrazit mezi místní a neváhejte s nimi navazovat kontakt. Jen tak se o Kubě dozvíte víc a stojí to za to!