Všechno je to tak dostupné. Ani se nenaděješ a jsi tam. Vážně, není to zase tak složité, dostat se až k té bráně. Letenky v akci, například z nedaleké Vídně, můžeš koupit za pár šupů třeba od Pegasus Airlines. Ubytko v centru za tři kila na noc, a to se bavíme o jednolůžku s klimou a vlastní sprchou. Absolutní cestovatelské bájo, no ne? A bude jen lépe a lépe, čím více se budeme bát muslimského přeludu, tím levnější bude cesta a pobyt v Malé Asii. Pokud se ta brána neuzavře, že jo. I to se občas stává. Ale nejsem tady od toho, abych maloval politiky na zeď a řešil jejich čachry.

Jde tady o Istanbul. Město obrovské, živé, krásné, a hlavně neuvěřitelně dravé. Město, které mne vyškolilo, jak to na východě chodí. Pokud chceš, můžeš si ho teď projít se mnou…

Istanbul obrovský

Istanbul je vážně neuvěřitelný kolos. To poznáš taky, hlavně pokud přistaneš na Sabiha Gökçen, letiště v asijské části města. Hlavní Atatürkovo letiště je na tom s lokací lépe, ale o tom vyprávět nemůžu. Cesta do historického centra ze Sabihy trvá autobusem od půl hodiny až po hodinu, záleží, jak moc jsou městské tepny ucpané a jak těžkou má nohu frajer za volantem.

Tak či onak můžeš po cestě pokojně sledovat aglomeraci, jak co chvíli roste a roste s každou další vystavěnou ulicí, věžákem, s každým dalším vztyčeným minaretem. Jako čtrnácti miliónové lidské mraveniště je Istanbul jedním z nejrychleji rostoucích měst světa, a to hlavně kvůli přistěhovalcům z rolnických oblastí Turecka, kteří do Istanbulu přichází za štěstím, a kvůli poměrně vlídné imigrační politice.

Jeho velikost však nespočívá jen v rozloze a populaci. Jakmile se dostaneš do centra a přestoupíš na jeden z trajektů, v příjemném houpavém rytmu a se sklenicí horkého čaje ve dlani, můžeš sledovat pobřeží, všechny ty věže a vížky, prastaré zdi a věčnost, o které svorně vypráví. Třeba si stejně jako já uvědomíš, čím vším si Byzantion, Konstantinopol, Cařihrad a Istanbul v jednom za ta bezmála tři tisíciletí prošel. V ten moment je pocit malosti na místě.

Istanbul krásný

Istanbul je sám o sobě nádherný. A mimo sezónu, kdy ti ostré slunce nevypaluje díru do mozkovny a nemusíš se prodírat zástupy turistů se zatracenými selfie tyčemi, je ještě nádhernější. V únoru tě sice mohou potkat nějaké ty deštíky, ale těch příjemných dvacet stupňů Celsia rozhodně oceníš, stejně jako jsem si je užíval já.

Středobodem dění je Sultanahmet, Staré město. Je to přesně to místo, kde stařičké Hagii Sofii čelí Modrá mešita a v jejich stínech se rozprostírá park Gülhane a palác sultánů Topkapi. Přesně to místo, odkud pochází 90 procent fotek z Istanbulu, přesně to místo, kde tě budou desítky náhončích lákat na prohlídku všeho možného, projížďku do všech možných světových stran nebo ke koupi všech možných zaručeně originálních suvenýrů. Budeš to tam milovat.

Prostor pro veselou příhodu z cestování

Vlezné do Sofie není úplně nejlevnější, 40 tureckých lir, no, což je zhruba 320 na naše. Teda, není to zase taková palba za ten kus historie, ale vzhledem k tomu, že já jsem ten druh cestovatele, co spíše pozoruje lidi než kameny, zrovna jsem se neměl k tomu koupit si lístek. Vždyť bych za ty prachy mohl mít mňam grilovanou plotici v housce. Desetkrát, že jo.

Ale Hagia Sofia je Hagia Sofia. Už od šesté třídy to byla má platonická láska, vše se kolem ní točilo a kdo ví, kdy se tady zase dostanu, řekl jsem si. Když mne pak oslovil kníratý pán s výhodnou akcí, sliboval mi, že ví, jak na to, že mi domluví slevu u přepážky, když si koupím českého kapesního průvodce za pár lir. Neváhal jsem další vteřiny. Slovo dalo slovo, ruka dala prachy.

Stáli jsme frontu a já si začal s chutí prohlížet své naprosto dokonalé fotografie, nadšený, že si plním malé sny. Po pár minutách jsem zjistil, že se během mého prohlížení knírač potichu vytratil. Vážně jako džin! Zůstal mi jen ten debilní průvodce, o něco méně prachů v kapse a pocit znásilnění mé neposkvrněné cestovatelské duše.

Tehdy jsem se rozhodl, že na Sofii a její nitro kašlu! Sorry jako. Šel jsem se ji aspoň obejít, celou tu monumentální stavbu, architektonický skvost. V parku jsem se znova kochal tou neuvěřitelnou atmosférou a tak. Pak jsem uviděl druhý vstup. A přepážku, kde nabízeli lístky za čtvrtinu ceny! Sice jsem to nechápal, ale v návalu euforie jsem to neřešil, lístek si koupil, do chrámu vpadl jako křižácký dobyvatel a… jako nic moc, trochu strohé, ale říkal jsem si, je to Sofie, tak jí to prominu, holce nešťastné. Ten pocit, že jsem tam byl, mi stačil, můžu se mamce pochlubit.

Vylezl jsem ven z chrámu a popošel pár kroků, protáhl se, rozhlédl. A došel k hořkému prozření. Za Hagia Sofia stojí jeden menší chrám. A… v tom bezejmenném chrámu jsem právě byl. A utratil za to další prachy. Oukej. S pocitem, že jsem naprostý dement, jsem šel rovnou k přepážce slavné Sofie. Nemělo cenu riskovat, že za tu holku prastarou rozfofruji celý svůj rozpočet.

Istanbul romantický

Pokud uvidíš tohle, pokud utratíš nějakou tu liru za vstup do Hagia Sofia a paláce, docela to stojí za to. Pokud překonáš své předsudky, obavy a vstoupíš do mešity, v podstatě už nemusíš vidět z města vůbec nic ke spokojenosti a pocitu, že to za to stálo. Ale věřím, že ty chtít budeš.

Naprosto dokonalá je procházka po pobřeží hned pod Starým městem. Nakoupit si trochu slunečnicových semen, louskat je na balvanech při východu slunce se svou láskou nebo jen svými myšlenkami, míjet toulavé kočky a psy, pozorovat rybáře, to je něco, co na peníze nepřepočítáš. Celkově je nábřeží Bosporu tím, na co, stejně jako já, budeš pravděpodobně vzpomínat nejraději. Ať už při projížďce lodí nebo při těch toulavých krocích od centra až k majáku, přes mosty sem a tam, u malých rybářských trhů nebo ve skromných, ale autentických restauracích.

Pokud miluješ jídlo, Istanbul ti nabídne mnoho, co tvé chuťové buňky naprosto rozstřelí a mile překvapí. Já jsem propadl istanbulskému street foodu. Balik ekmek, grilovaná ryba se zeleninou v kousku čerstvého bílého pečiva, midye dolma, čerstvé slávky mixnuté s rýží, kořením a zakápnuté citrónem, nebo třeba tradiční dürüm kebab. Tradiční bude asi jen do doby, než dojdeš ke zjištění, že kebab, jak ho známe my, vůbec nepochází z Turecka. Je prý výmyslem německých Turků, kteří se snažili přiblížit nám, zápaďákům, svou kuchyni. Ale beztak jsou to lži!

Istanbul živý a dravý

Nenech se Istanbulem zastrašit, i když se ti bude zdát někdy dost divoký. Například ve Velkém bazaru, až se budeš prodírat těmi nesmírnými davy nakupujících, prodejechtiví prodavači tě budou tahat za rukáv a mámit tě nabídkami, aby ti pomohli od peněz, které tě zcela určitě tíží. Taková je prostě muslimská krev, přímočará, žhavá, ale vlídná. Zvykneš si, vážně. A třeba skvěle nakoupíš, ať už koření, všelijaké cetky nebo oblečení. Mají tam naprosto vše, co si můžeš přát. Stačí koupit token, nasednout na tramvaj a svézt se od Sultanahmetu pár zastávek.

Pod Galatskou věží na asijské straně se můžeš projít po načančané Třídě nezávislosti, Istiklal Caddesi, hltat všechen ten luxus a třeba mu propadnout. V Beyoğlu jsou pak bary a hospůdky, kde si můžeš do sytosti užít nočního života, pokud sbíráš takové zážitky. Já tam nakonec nešel, protože na to zaprvé moc nejsem, zadruhé mne jeden mladý čistič bot ve volné chvíli krapet vyděsil historkou, jak tam opíjí a pak okrádají hloupoučké turisty. Ne že bych mu vyloženě věřil, i když jsem tehdy byl jen cestovatelské batole, ale pokud tam půjdeš, stejně jako všude jinde nezapomínej na obezřetnost.

Istanbul poznaný

Ne nadarmo jsem dal Istanbulu titul brána do orientu. Není ničím jiným než přechodníkem mezi naším světem a tím arabským, muslimským, východním, říkej si tomu jakkoliv. Pobyt v Istanbulu je dobré vstupní školení pro tebe i všechny další cestovatelé, kteří chtějí postupně zkoušet své limity a to, jak chutnají dálky. Pro všechny, které už nebaví střídmost evropských velkoměst, ale na dálný východ si ještě netroufají.

Istanbul toho nabízí mnoho. Mnohem více, než jsem ti teď představil. Záleží jen na tobě, jestli k němu budeš přistupovat s odstupem a jen z něj budeš ochutnávat po kapkách, nebo do něj spadneš a prožiješ jeho nesrovnatelnou atmosféru naplno.